Február 07, 2012 
admin 
Polohraný francouzský dokument, v němž si skupina dětí hraje na povolání svých rodičů. Porovnávají, které ze zaměstnání (farmář, obchodník, restauratér, požárník, doktor, umělec, učitel, policista) je pro společnost nejdůležitější. Děti zároveň hovoří o kladech a záporech jednotlivých profesí.
O filmu
Kategorie: Dokumentární
Délka filmu: 82 min
Datum vydání: 2007
Původ: Francie
Další jména filmu:
Obsazení filmu
Režie:
Herci/Herečky:
Hodnocení
Naše hodnocení: 10%
Hodnocení uživatelů: 28%
Rozdíl hodnocení: -18%
On dirait que… ke stažení zdarma
Stáhnout On dirait que…
Ostatní webové stránky na kterých můžete najít filmy ke stažení zdarma: : sharerapid, warezforum, filefront, hotfile, czshare, www.rapidshare.com, savefile atd…
Ojedinělý dokument o výrazné herecké osobnosti, natočený ve vídeňském bytě těsně před jeho úmrtím.
Medailón o nestorovi slovenskej kinematografie, kameramanovi Tiborovi Biathovi, vypovedá o jeho vášni k filmárskemu “kunštu”. Nakrútil vyše šesťdesiat celovečerných diel, hraných i dokumentárnych, spolupracoval s takmer všetkými našimi významnými režisérmi, jeho filmy patria ku klasike. Vitálny osemdesiatnik rád využil možnosť, ktorú mu ponúkol režisér tohto dokumentárneho portrétu Peter Hledík – vrátiť sa po rokoch aspoň načas k filmovaniu – “k celkom a detailom”, z ktorých pozostávala nielen jeho tvorba, ale aj zaujímavá životná cesta… 
CONTROL ROOM je mistrovským dílem /Jehane Noujaima, tvůrce STARTUP.COM/ o válce z pohledu televizní stanice Al Džazíra. Jehane je arabsko-amerického původu, takže Arabové v jeho snímku jsou mnohem otevřenější, než kdyby šlo o čistě západní filmaře. Mají pocit křivdy a zklamání, nejsou schopni vyrovnat se na jedné straně s tím, že to musí být Američané, kdo odstraní arabského tyrana a na straně druhé s touhou zbavit se ho. Tento postoj ještě nikdo předtím nevyjádřil a je nutné, abychom mu porozuměli. Film plný skvěle zaznamenaných epizod se zřejmě stane klasikou televizního zpravodajství. Jeho hvězdami jsou Hassan Ibrahim a Samir Khader, dva producenti Al Džazíry – Laurel a Hardy arabské žurnalistiky, a poručík Josh Rushing, urostlý Texasan, styčný důstojník s nekoaličními médii v ústředí spojeneckého velitelství. Působivě natočený a sestříhaný film překvapí svým melancholickým laděním. Nejde o vysloveně protiválečný snímek – ve skutečnosti je překvapivě vyvážený. Odcházíte však se silným pocitem zmaru a varovných předtuch. Proč k válce došlo, je jasné, ale ještě celé roky se budeme přít o to, jestli opravdu musela být vybojována. 
Josef Váňa je nepřehlédnutelnou postavou našeho dostihového sportu. Kromě absolutních rekordů na nejslavnějším a nejtěžším překážkovém dostihu kontinentu Velké pardubické steeplechase, kterou vyhrál pětkrát a čtyřikrát na ní dovedl k vítězství jediného koně – Železníka, kromě stovek vítězství v dalších překážkových dostizích po celé Evropě jej charakterizuje i neobyčejná vůle, snad až posedlost, která mu umožňuje nejen vyhrávat, ale někdy i přežít.
Středometrážní sovětsky zemědělský film o různých chorobách drůbeže i o tom, jak jim čelit. (FILMOVÝ PŘEHLED 17 / 1956) 
“Děti květin” si na kalifornských plážích v klidu pokuřovaly marihuanu a poslouchaly své milované zpěváky. Spojily se tu drogy, sex, hudba a další rekvizity revolty mládeže 60. let. Ve stejné době se ve Vietnamu, 10 tisíc kilometrů odsud, rozsvěcovaly sloupy napalmu. To byly dva krajní body časů, nazývaných “zlatá šedesátá léta”. V roce 1968 se z protestů proti válce ve Vietnamu stal zárodek revolty mladých Američanů. Neklid zachvátil i mládež blahobytné západní Evropy. A v Československu se zrodilo “Pražské jaro”. Napětí rostlo: v Paříži hořely barikády, celá Francie byla paralyzovaná. V USA podlehli atentátu Martin Luther King a Bob Kennedy. Vypukly rasové nepokoje. A “Pražské jaro” se mezitím změnilo v horké léto. Z Kremlu zaznívalo zlověstné varování. A pak se objevily tanky. Byl konec. Měsíce opojení vystřídala všeobecná kocovina. Rok 1968 se stal rokem odvátých nadějí, zklamaných snů a ztracených iluzí. 
Málokdy si umíme přiznat své chyby a podívat se na věc z pohledu toho druhého. Myrtin otec Olaf trpí Parkinsonovou nemocí. První, co Myrta řekne do kamery, nezní zrovna nadějně ani soucitně. Podle ní je její otec teď už docela jiný, než jakého ho znala dřív. Když se mu roztřesou ruce při placení v tržnici nebo se jen těžko strefí vidličkou do pusy, chtěla by zmizet. Nejraději by se na otce rozkřikla, aby s tím už konečně přestal. Dobře ví, že nic z toho nepomůže, a proto je navenek trpělivá. Možná je to tedy poprvé, co si přiznává svůj vztek na otce nebo spíš na smůlu, za kterou nikdo nemůže. V rohu svého pokoje, při rozhovoru s režisérkou snímku Jelkou Anhaltovou, se snaží pochopit své rozporuplné pocity – vztek a lítost, které doposud potlačovala. Pak může dát šanci i pozapomenutému přátelství s otcem, který si i přes svou vnější proměnu ve staříka umí dělat sám ze sebe legraci.