Január 29, 2012 
admin 
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců…Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná – počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.
Ostatní podrobnosti
Kategorie: Krátkometrážní / Experimentální / Drama / Psychologický
Délka: 16 min
Z roku: 1929
Natáčeno v: Francie
Známé také jako:
Režie a herci
Režie:
Herci/Herečky:
Hodnocení
Naše hodnocení: 96%
Hodnocení uživatelů: 88%
Rozdíl hodnocení: 8%
Andaluský pes ke stažení zdarma
Stáhnout Andaluský pes
Ostatní weby na kterých můžete najít filmy ke shlédnutí zdarma: : warforum, megashares, www.uloz.to, savefile, hotfile, megaupload, filefront atd…
První interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje.U dveří hlavního hrdiny filmu pana Nováka (Miroslav Horníček) zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhé straně se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc dnes narozeniny…
BÄUME, VÖGEL UND MENSCHEN (STROMY, PTÁCI A LIDÉ) je osobitý experimentální snímek, který Vojtěch Jasný natočil ve své západoněmecké emigraci. Tento krátký film je obrazovým pásmem, v němž jsou konfrontovány scény z přírody se záběry na městský život. Citlivě volené obrazy banální, leč nejednou poutavé a vtahující reality jsou kombinovány v podivném vizuálním rytmu a dokreslovány výjimečnou hudbou Eberharda Schoenera. Vyznání umělce milujícího život ve všech jeho podobách. 
Filmový experiment režírovaný Paulem Morrisseyem. Název filmu je převzat z díla středověkého mystika, z nějž předčítá pasáže známá diva Nico v roli dívky marně usilující o hlavního hrdinu. Náladový a mlčenlivý mladík (Patrick Tilden-Close) bloumá San Franciskem, zatímco se rodiče snaží dobrat důvodu, proč se z jejich syna stal takový podivín. Původní osmihodinová verze této „komedie“ se promítala pouze jednou, a to v listopadu 1967, poté Warhol spolu s Paulem Morrisseyem snímek zkrátili na standardní délku. (FebioFest 2006) 
Intimní horor s nadějí. Dekonstruktivní cesta z ega a temná parodie “uměleckého” filmu. Zpočátku nikam nevedoucí snaha mladého režiséra vypořádat se s traumatem snové “Trilogie blbosti” se před závěrem obrací o více než 100 temných stupňů a nabírá směr ven. Cestu ale ztěžuje příliš hloupý vypravěč. Příběh “mladého režiséra” a jeho “alter ega”, kteří se bojí v bytě tří strašidelných snů, je doplněn dvěma symbolickými rovinami: tu první reprezentuje motiv stoupající vodní hladiny a klesajícího Titaniku, druhou tvoří rozprava o “třech úrovních cesty” – 1. při zemi, 2. nad zemí, 3. ve výši člověka. Vše je napadeno komentářem, který využívá principu stylu “Přerov”, vyvinutého pro Dekadentní divadlo Beruška, tedy rozpad vyprávění na jednotlivé neustále reflektované složky “uměleckého díla” a parodie metaforických principů. 
V souvislosti s hereckým projevem i diváckým prožitkem se v recenzích mnohdy píše o „sžití se s postavou“. Jenže je to doopravdy sblížení, nebo má vztah lidí k fiktivním bytostem blíže k podmaňování či sadistickému ovládání? Sebereflexivní jihokorejský film rozvádí podobné otázky do komplexně pojaté úvahy o identitě postavy fiktivního příběhu. Muž A se probouzí zraněný ve vaně na neznámém místě, odkud je proti své vůli směrován na místa, kam nechce. Posléze potkává alter ego své autorky, svého hereckého představitele, který do světa příběhu vstupuje jako parazit, a vedlejší postavy, jejichž vlastní cíle jsou také nezávislé na směru předepsaném scénářem. Snímek vznikl v prostorách malého studia, které se samo stává dějištěm uvnitř filmu, a reflektuje veškeré úrovně filmových děl, od scénáře přes natáčení až po vlastní filmový styl a „oko“ kamery. [43. MFF KV 2008] 
Partička kamarádů z Paříže má společné dvě věci: lásku k rokenrolu padesátých let a dělnický původ. Jednoho rána se po noci plné piva a hloupých hádek rozhodnou, že se v ojetém autě vydají do Le Havru na rockový koncert. Mladá žena, její přítel a další dva mladíci zabloudí, znovu se pohádají, opět zabloudí, až se konečně octnou na pláži na mořském pobřeží nedaleko Le Havru. Koncert právě začíná a celá francouzská rocková scéna je tady. Znovu se vypije spousta piva. Kdekdo se popere. Pak koncert skončí a naši přátelé se vydají zpátky do Paříže… Černobílé road-movie, natočené ve stylu připomínajícím raného Jima Jarmusche nebo Akiho Kaurismäkiho, se odehrává v blíže neurčené době. Mohla by to být padesátá nebo sedmdesátá léta, ale stejně dobře také současnost… (MFF Karlovy Vary) 
Tři navzájem si cizí postavy, nazvané prostě A, B a C, se sejdou v čekárně před ordinací proktologa. Všechny propadly prázdnotě konzumní společnosti a každá se pokusila zaplnit díru ve svém srdci jinou formou obskurní náhražky. Analife je sice moralizující a transgresivní, ale zároveň se na své postavy dívá s groteskní nadsázkou a sarkasmem. Především se jedná o vizuálně úchvatný experiment plně využívající svobody montáže a výrazu, kterou disponuje počítač. Slogan filmu hlásá: „Veškeré morality jsou pohlceny záplavou obrazů.“ Režisér diváka bombarduje vizuálními informacemi a hypnotickými obrazy, aby vytvořil kritickou paralelu k moderní společnosti. Film je dalším důkazem rovnocennosti digitální filmařiny s uměleckou kinematografií. (FebioFest 2006)