Apríl 22, 2012 
admin 
Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá.
Krátký detail
Kategorie: Dokumentární / Experimentální / Hudební / Životopisný
Délka filmu: 79 min
Vydáno v roce: 2006
Původ filmu: USA
Ostatní jména filmu:
Učinkující
Režie:
Herci/Herečky:
Hodnocení
Naše hodnocení: 81%
Hodnocení uživatelů: 100%
Rozdíl hodnocení: -19%
Annie Leibovitz: Život objektivem ke stažení zdarma
Stáhnout Annie Leibovitz: Život objektivem
Další servery na který je možné nalézt filmy online: : www.uloz.to, warezforum, badongo, www.rapidshare.com, sharerapid, savefile, megashares atd…
Film z rodu experimentálních děl je plně podřízen vizuální představivosti autorů. Přes hermetický svět rituálů zprostředkovává prožitky rodiny, kterou svými rozmary terorizuje dospělý syn, od dětství sužovaný chorobami. Autoři zároveň oživují půvab zaniklé kultury haličské provenience. [43. MFFKV 2008] 
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců…Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná – počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. 
První interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje.U dveří hlavního hrdiny filmu pana Nováka (Miroslav Horníček) zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhé straně se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc dnes narozeniny…
BÄUME, VÖGEL UND MENSCHEN (STROMY, PTÁCI A LIDÉ) je osobitý experimentální snímek, který Vojtěch Jasný natočil ve své západoněmecké emigraci. Tento krátký film je obrazovým pásmem, v němž jsou konfrontovány scény z přírody se záběry na městský život. Citlivě volené obrazy banální, leč nejednou poutavé a vtahující reality jsou kombinovány v podivném vizuálním rytmu a dokreslovány výjimečnou hudbou Eberharda Schoenera. Vyznání umělce milujícího život ve všech jeho podobách. 
Filmový experiment režírovaný Paulem Morrisseyem. Název filmu je převzat z díla středověkého mystika, z nějž předčítá pasáže známá diva Nico v roli dívky marně usilující o hlavního hrdinu. Náladový a mlčenlivý mladík (Patrick Tilden-Close) bloumá San Franciskem, zatímco se rodiče snaží dobrat důvodu, proč se z jejich syna stal takový podivín. Původní osmihodinová verze této „komedie“ se promítala pouze jednou, a to v listopadu 1967, poté Warhol spolu s Paulem Morrisseyem snímek zkrátili na standardní délku. (FebioFest 2006) 
Intimní horor s nadějí. Dekonstruktivní cesta z ega a temná parodie “uměleckého” filmu. Zpočátku nikam nevedoucí snaha mladého režiséra vypořádat se s traumatem snové “Trilogie blbosti” se před závěrem obrací o více než 100 temných stupňů a nabírá směr ven. Cestu ale ztěžuje příliš hloupý vypravěč. Příběh “mladého režiséra” a jeho “alter ega”, kteří se bojí v bytě tří strašidelných snů, je doplněn dvěma symbolickými rovinami: tu první reprezentuje motiv stoupající vodní hladiny a klesajícího Titaniku, druhou tvoří rozprava o “třech úrovních cesty” – 1. při zemi, 2. nad zemí, 3. ve výši člověka. Vše je napadeno komentářem, který využívá principu stylu “Přerov”, vyvinutého pro Dekadentní divadlo Beruška, tedy rozpad vyprávění na jednotlivé neustále reflektované složky “uměleckého díla” a parodie metaforických principů. 
V souvislosti s hereckým projevem i diváckým prožitkem se v recenzích mnohdy píše o „sžití se s postavou“. Jenže je to doopravdy sblížení, nebo má vztah lidí k fiktivním bytostem blíže k podmaňování či sadistickému ovládání? Sebereflexivní jihokorejský film rozvádí podobné otázky do komplexně pojaté úvahy o identitě postavy fiktivního příběhu. Muž A se probouzí zraněný ve vaně na neznámém místě, odkud je proti své vůli směrován na místa, kam nechce. Posléze potkává alter ego své autorky, svého hereckého představitele, který do světa příběhu vstupuje jako parazit, a vedlejší postavy, jejichž vlastní cíle jsou také nezávislé na směru předepsaném scénářem. Snímek vznikl v prostorách malého studia, které se samo stává dějištěm uvnitř filmu, a reflektuje veškeré úrovně filmových děl, od scénáře přes natáčení až po vlastní filmový styl a „oko“ kamery. [43. MFF KV 2008] 
Partička kamarádů z Paříže má společné dvě věci: lásku k rokenrolu padesátých let a dělnický původ. Jednoho rána se po noci plné piva a hloupých hádek rozhodnou, že se v ojetém autě vydají do Le Havru na rockový koncert. Mladá žena, její přítel a další dva mladíci zabloudí, znovu se pohádají, opět zabloudí, až se konečně octnou na pláži na mořském pobřeží nedaleko Le Havru. Koncert právě začíná a celá francouzská rocková scéna je tady. Znovu se vypije spousta piva. Kdekdo se popere. Pak koncert skončí a naši přátelé se vydají zpátky do Paříže… Černobílé road-movie, natočené ve stylu připomínajícím raného Jima Jarmusche nebo Akiho Kaurismäkiho, se odehrává v blíže neurčené době. Mohla by to být padesátá nebo sedmdesátá léta, ale stejně dobře také současnost… (MFF Karlovy Vary)